Má část života s koktavostí

Nejsem si jist, který ze zážitků mě strhnul na cestu koktavosti, každopádně se začala projevovat už ve třetí třídě základní školy. Do té doby jsem byl velmi aktivním žákem, který se pořád hlásil.

Od třetí třídy jsem začal pozorovat, že se mi nevyslovují dobře slova začínající na písmena g,k,t,p. Přišlo mi to divné, nevěděl jsem, proč mi nejdou vyslovit. Vůbec jsem nečekal, že se jedná o koktavost. Neměl jsem totiž viditelné příznaky, neopakoval jsem počáteční slabiky, prostě jsem se zasekl, měl jsem blok a nevydal ani hlásku.

Začalo mě děsit jakékoliv cvičení ve škole, u kterého jsem musel mluvit. Když jsem chodil do školy, víc jsem řešil, jestli byl ten den nějaký předmět, kde musím mluvit, než které známky dostanu. Když jsme četli z čítanky a střídali se za sebou po řadách v lavicích, kde každý měl odříkat odstavec, dopředu jsem si vypočítal, který odstavec vyjde na mě. Jakmile jsem zjistil, že můj odstavec začíná na jedno z mých „nepřátelských“ písmen, prostě jsem věděl, že to nedám a že se zablokuju. Zbývaly mi dvě možnosti. Zůstat v lavici, ztrapnit se a sklidit pošklebky od spolužáků, nebo „utéct“ a předejít nepříjemné situaci. Vždy jsem si vybral tu druhou možnost a požádal učitele o propuštění na toaletu.

Koktavost se postupně promítala do celého mého života. Když jsem chodíval ráno na autobus, měl jsem strach, že neřeknu, kam chci jet. Nerad jsem chodil nakupovat do obchodů, kde si musíte o zboží říkat. Pozdravit slovy „dobrý den“ šlo jen při očním kontaktu a říct někomu na shledanou bylo většinou nemožné.

Všechno, o čem jsem doposud psal, jsem si nechával pro sebe jako svoje tajemství a o mé skryté koktavosti jsem rodičům řekl až na střední škole. Rodiče tomu nemohli uvěřit. Za celý život mě neslyšeli se jedinkrát zadrhnout. Nikdo si nikdy nevšiml, že koktám. Věřil jsem, že to odezní a že budu normálně mluvit, ale bohužel problém přetrvával.

Jako první pomoc jsme zkoušeli psychology, logopedy… Avšak bez úspěchu. Po vlastním hledání na internetu jsem našel poslední záchranu – kurz Nové mluvy.

Střední škola probíhala trochu lépe než základní. Na oboru informatiky se přeci jen mluví trochu méně. Ale úplně se mu vyhnout nedalo. Když byla možnost, raději jsem si vytvořil vlastní text, např. referát. Připravil jsem si věty s takovými slovy, u kterých jsem věděl, že je zvládnu říct. Učitelka se mě po přednesení zeptala, jestli jsem někdy nedělal průvodce na nějakém zámku, že jsem krásně mluvil. Pak ale nastaly i situace, jejichž průběh jsem nedokázal ovlivnit. Na jedné hodině z informatiky jsme měli po lavicích hlásit své jméno a známku z testu. Já hned věděl, že to nedopadne dobře. Věděl jsem, že své jméno prostě nevyslovím. Když se blížila řada na mě, začal jsem cítit tlukot srdce až v hlavě. Nic jsem neriskoval, vstal jsem, šel jsem k učiteli a poprosil jsem ho, jestli si s ním můžu promluvit na chodbě. Šli jsme tedy na chodbu. Tam jsem mu vysvětlil, že své jméno mu nedokážu říct. Vysvětlil jsem mu, že trpím koktavostí. Že ten problém řeším a že jsem objednaný na kurz Nové mluvy. Vyučující si musel myslet, že si z něho dělám legraci. Že dokážu bez jediného náznaku koktavosti popsat svůj problém. Když jsem mu vše pověděl, zeptal se mě, jestli už jsem schopný mu to jméno říct. Já mu řekl, nezlobte se, nedokážu, ukážu vám ho v seznamu na monitoru. Vrátili jsme se do třídy, já ukázal na své jméno a až v této chvíli mi můj mozek dovolil své jméno vyslovit.

Život s novou mluvou

Slovy se ani nedá popsat ta radost, když můžete pozdravit koho chcete, kdy chcete. Když víte, že zvládnete říct cokoliv. Zprvu na mě spolužáci nahlíželi podivně, z jejich pohledu to pro mě byl krok zpět. Znali mě jako kluka, který bezproblémově mluvil. Nikdy jsem jim nedovolil, aby zpozorovali, že jsem trpěl „neviditelnou“ formou koktavosti. Já ale při mluvení novou mluvou zažíval příjemné pocity. To byl můj motor vytrvat. Nedokázal bych si představit skládat ústní maturitu bez nové mluvy. Probíhala naprosto klidně, šel jsem tam s absolutní jistotou. Když jsem nedávno potkal bývalé spolužáky, řekli mi, že mi závidí, jak krásně mluvím a že jsem to dokázal. Nová mluva mi změnila život ve více oblastech než jen v mluvení. Jsem celkově šťastnější a pozitivnější člověk. Jsem vděčný za to, že jsem koktal, z ní si beru to nejlepší, co mi mohla dát. Dala mi pokoru. Mnohem vděčnější jsem ale Evženovi, Hance a Petře, kteří mě provázeli kurzem nové mluvy a pomohli mi k lepšímu životu. Děkuji Vám.

Jirka – 22 let